SITE | LIFE | GRAPHIC | STREET ART | LOVE | FILM | BOOK OTHER

Please don't pretend like you know me, ok?

C'est tout ce que j'aime

9. srpna 2008 v 20:01 | Flipside1223 |  .existence
Francie je naprosto úžasná země. Ne, nejde jen o Paříž do který jsem se mohla podívat tenhle květen, de o celou zemi. Naprosto úžasný. Byli jsme v Andorrě, trošku mě bylo líto že jsme nenašli tu obrovskou bobovku, ale přišlo mi, že o to se mí drazí rodiče ani moc nesnažili. Byli jsme u moře! Na písečný pláži. Tuším, že se to tam jmenovalo Portiragnes. Ta pláž! Písek! Bylo to poprvý v živoě co jsem byla na takový pláži. A byla jsem naprosto unešená. Pořád jsem fotila. Taky jsme byli v Avignonu v Papažským paláci. Byli jsme v Nimes. Byli jsme v Carcassonne a ještě v hodně městech.
Ovšem co se týče rodinného zázemí myslím, že naše rodina měla v některých dnech hodně daleko ke spokojenosti. Ale co se dá dělat.
Naprosto mě pohltili knížky, to ano. Přečetla jsem Podivné hry od Iana Rankina a Pak jsem měla půjčenou knížku se čtyřmi Příběhy. Stačila jsem přečíst pouze Vedra od Lee Childa a Bílou touhu od Rosie Thomasové. Vedra se mi velice líbila, myslela jsem že mě už další příběhy z té knížky nedokážou pohltit víc, ale Bíla touha mě zasáhla. Četla jsem jí od snídaně do večeře a ještě dál. I když je to jen směsice lidských vztahů, napětí a zkouška vylézt na Everest. Boj dvou mužů o ženu a o smrti. Stejně se mi to líbilo a musela jsem číst pořád dál. I když na můj vkus byl ten konec moc sentimentální.
To jsou schody, které vedli z pláže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama